Jak na projekty? Tradičně, agilně nebo rovnou štíhle? (I.)

Poslední dobou ve svém okolí čím dál častěji pozoruji odklon od tradičních projektových metodik jako jsou Prince 2 nebo PMBoK. Velké české banky u inovací postupně přechází na agilní metodiky a pohrávají si s inovačními přístupy jako lean startup. Patří tradiční rigorózní metodiky projektového řízení do starého železa a podle čeho se pro projekt rozhodnout?

Pojďme se v prvním díle článku nejprve podívat na to, jaké možnosti při řízení inovativních projektů máme.

Kdykoliv se pouštíte do nějaké větší inovace, těžko se obejdete bez alespoň rámcového řízení projektu. V praxi jsem se setkal s projekty, které měly zcela zásadní dopad na výkon organizace v horizontu dalších 10 let a projektový manažer si vystačil pouze s Excelovým souborem s úkoly a zadávacím dokumentem. Dlužno dodat, že se takový projekt neúměrně táhl a výstupy byly provázeny ohromným množstvím změn. Tento přístup si pracovně pojmenujeme řízení s minimálním úsilím. Když už je tato situace neúnosná, většinou se dostaví potřeba vyškolit zaměstnance v projektovém řízení.

Nejčastější volbou  je školení, jež účastníkům přibližuje principy a techniky Prince 2 či PMBoK. Jedná se o tradiční rigorózní metodiky projektového řízení. Jedná se o vysoce kvalitní a propracované metodiky, které předepisují jednotlivé kroky a někdy i nástroje pro řízení času, rozsahu i nákladů projektu. Kvalita projektového řízení však přináší zvýšené úsilí projektového manažera a také notnou dávku byrokracie. Velmi často projekty zavádění rigorózní metodiky krachují právě na neochotě dělat při řízení projektu řadu dalších úkolů spojených například s řízením rizik.
Dalším úskalím pro inovace bezesporu je vodopádový přístup k řešení. Rigorózní metodiky více či méně vychází z principu, že nejprve výstup navrhujeme, pak jej vyvíjíme a nakonec testujeme. Tento přístup je jedním z důvodů neúspěchů velkého množství inovativních projektů a startupů. Prostě a jednoduše se všichni soustředí na dodání určitého produktu, o kterém se na konci zjistí, že jej zákazník vlastně vůbec nechce. Navíc žijeme ve světě čím dál většího množství změn. A na velké množství měnících se podmínek projektu bývají rigorózní metodiky krátké.

Určitou reakcí na na výše zmíněný problém byly různé agilní přístupy v řízení projektů. Typickým a asi i nejúspěšnějším představitelem je SCRUM. Název vhodně vystihuje filozofii metodiky. Jedná se totiž o označení z prostředí rugby pro kumulaci jednotlivých hráčů na jednom místě za účelem společného dotlačení míče na požadovanou pozici. SCRUM postupuje iterativně, výstup je dodáván v přírůstcích a je velmi flexibilní k různým změnám.

Uvedený výčet doplním o mezi startupy populární přístup Lean Startup. Přístup se zaměřuje na projekty s velmi vysokou míru nejistoty. Nejistota může vyplývat z toho, že používáme nevyzkoušenou technologii, přicházíme s opravdu průlomovou inovací, nebo zde hrozí vysoké riziko, že nový produkt nepřijmou zákazníci. Lean Startup tak je sadou praktik, které pomáhají zvýšit podnikatelům jejich pravděpodobnost vybudovat úspěšný startup. Nejedná se však pouze o nástroj pro party mladých lidí, ale používají jej i korporace napříkald Intuit.

V dalším díle tohoto článku se podrobněji zaměříme na to, podle čeho si pro náš projekty vybrat vhodný přístup.

Adam Novák

Autor se zabývá kreativním myšlením a byznys inovací

Foto: Ian L.