O čem váš projekt je?
Střídavá péče je improvizační skupina, která pořádá představení s charitativním přesahem. Na představeních nemáme žádné scénáře ani předem dané role a hrajeme na témata, jež nám dají diváci, je to tedy čistá improvizace bez jakékoliv přípravy. Na konci pokaždé vybíráme dobrovolné vstupné – jedna polovina se rozdělí mezi účinkující, druhou podpoříme vybranou organizaci. Vybíráme si především sociální projekty – organizace starající se o dlouhodobě nemocné a postižené, nízkoprahová zařízení, domovy seniorů apod. Hráli jsme například i pro organizace, které poskytují podporu nastávajícím maminkám v obtížných situacích, nebo pro spolky, jež pomáhají lidem, kteří kvůli nemoci přišli o blízké.

Na představení většinou přijdou i pracovníci vybrané instituce a pojmou to jako příjemný večer, během něhož si mohou odpočinout od své práce, která je často psychicky náročná a společensky nedoceněná. Vybrané peníze proto někdy nemusí být tím hlavním přínosem – to, že pro ně „jen tak“ odehrajeme představení, tito lidé často berou jako uznání a projev podpory. Již dvakrát se nám také stalo, že podpořená organizace získala nové dobrovolníky, kteří se o ní dozvěděli právě díky našemu vystoupení.

Kdo všechno patří do vašeho týmu?
Nejčastěji hrajeme v Brně, kde máme stálý šestičlenný tým zkušených improvizátorů. Zhruba jednou do měsíce jsme v Praze, kde s námi většinou hrají hosté, a občas vyrazíme i jinam – byli jsme například v Šumperku, v Tišnově nebo ve Žďáru nad Sázavou. Tam bývá složení různé.

Jakým způsobem jste na takový nápad přišli?
Zakladatelem celého projektu je Richard Skolek, který také působí jako manažer a hlavní herec Střídavé péče. Na počátku byla chuť založit novou improvizační skupinu, jejíž činnost by zároveň nějak prospívala okolí. Nápad věnovat polovinu vstupného některé z místních neziskových organizací se na prvních představeních setkal s velkým ohlasem, a tak v tom pokračujeme. Je to jednoduchý způsob, jak pomáhat, a baví nás i diváky.

Co bylo při přípravě projektu nejtěžší?
Na začátku jsme se potýkali především s organizačními obtížemi, které se však časem povedlo vyřešit. Zejména v prvních měsících se také stávalo, že nám oslovené organizace příliš nevěřily – některé měly špatné zkušenosti s různými podvodníky, kteří jejich jménem vybírali peníze, a naše nabídka charitativního představení jim přišla podezřele vstřícná. Dnes už se to ale nestává, při domlouvání vystoupení se dokonce občas dozvíme, že už o nás slyšeli a vědí, kdo jsme, a výjimečně se nám nějaká organizace ozve i sama od sebe.

Co byste doporučili ostatním, pokud chtějí realizovat svůj nápad?
Především dostatek vytrvalosti. V České republice například není srovnatelně aktivní skupina, kterou by vedl jediný člověk, a tak nám na začátku kolegové říkali, že to v praxi není uskutečnitelné. Mnozí také pochybovali, zda je udržitelný náš model – kvůli sociálnímu přesahu je organizace představení o něco komplikovanější a musíme si hledat prostory, kde pro to mají pochopení a nabídnou nám nízký nebo nulový nájem. Ukázalo se ale, že to jde a že si takový projekt fanoušky najde.

Na lehčí notu – není od věci promyslet i detaily. Při vymýšlení názvu jsme ještě nevěděli, jaké druhy organizací si budeme vybírat, a tak jsme skupinu pojmenovali Střídavá péče. Mělo to naznačovat, že budeme často hrát s hosty, a že tedy bude o diváky vždycky pečovat někdo jiný. To, že se budeme zaměřovat výhradně na sociální projekty, jsme tehdy ještě ujasněné neměli. Název se sice většině diváků líbí a připadá jim vtipný, ale některé organizace, pro které hrajeme, s tou skutečnou střídavou péčí příliš dobré zkušenosti nemají, takže kdyby to rozhodnutí šlo vrátit, nejspíš bychom se jmenovali jinak.

Na čem pracujete teď?
Přecházíme na letní model, takže ubude pravidelných představení a čeká nás více výjezdů a různých letních festivalů. Na podzim bychom se chtěli vrátit k obvyklému režimu, diváci nás tedy opět budou vídat hlavně v Brně a v Praze.
Program pro nejbližší týdny najdete na našich stránkách.

Do již 6. ročníku Social Impact Award se přihlásilo 21 týmů, které svými nápady a projekty chtějí změnit své okolí a pomoci komunitě. „Rozhodovali jsme se na základě tří jasně daných kritérií – společenský dopad, inovativnost nápadu a jeho proveditelnost, ale i přesto to nebylo jednoduché. V semifinále jsme viděli prezentace 15 skutečně inspirativních projektů. Každý z nich je něčím jedinečný, ale všechny spojuje nadšení a energie realizačních týmů,“ říká Jakub Mareš z Nadace České spořitelny. Osmičlenná porota, složená ze zástupců partnerů Social Impact Award, tak na základě kritérií a osobních prezentací všech týmů do letního akceleračního programu poslala tyto projekty:

Sociální bistro Střecha – družstevní sociální podnik, který poskytuje stabilní zaměstnání lidem bez domova a po výkonu trestu. Ve svém bistru na pražském Žižkově chce nabízet chutnou a dostupnou veganskou stravu.

Herba Fabrica – první pražská softwarově řízená městská farma, která pro pěstování zeleniny a dalších plodin využívá moderní hydroponické postupy a zároveň „zabydluje” jinak nevyužité industriální prostory.

M.Arter – webová platforma pro matky na mateřské dovolená, která jim umožní na barterovém principu možnosti vzájemného hlídání, kursů, výměny oblečení atd.

Melogee – tým přichází s myšlenkou sdílené hudební zkušebny, kde si lidé budou moci vyzkoušet pod zkušeným vedením různé hudební nástroje.

Nahaku – brněnské designové studio, které chce přetvářet již vyrobené a nyní nepoužívané věci v nové atraktivní výrobky. Jedním z příkladů upcyklovaných výrobků jsou hasicí přístroje, které tým přetváří na netradiční svítidla.

Olá – společenská desková hra, která spojuje svět nevidomých se světem vidomých. Cílem hry je nebýt slepý k problémům druhých.

Rupert – dobročinná platforma pro lokální projekty, jejímž cílem je udělat z „pomáhání” běžnou, „sexy-cool” činnost a zapojit tak do ní, co nejvíce lidí.

Smeshbag – nápad studentů ostravské střední školy, kteří přišli s inovativním funkčním vakem pro komfortnější a hygieničtější přenos a provonění použitého prádla. Tým chce při výrobě vaků využít regionálních chráněných dílen.

Tutory – platforma, která chce pomoci studentům s nalezením vhodného lektora pro doučování.

Uptee – recyklace starého použitého textilu v nové originální výrobky.

Tyto projekty postupují do letního akceleračního programu, který probíhá od konce června do září tohoto roku. Účastníci si v úzké spolupráci s mentory a experty definují své projekty, cílové skupiny, byznys plán a řadu dalších věcí nezbytných k rozjezdu podnikání.

Po dobu trvání akcelerace se každému týmu budou věnovat mentoři ze společnosti PwC ČR. V rámci intenzivního programu na týmy dále čekají workshopy, konzultace a poradenství na specifická témata rozjezdu podnikání.

V říjnu tohoto roku proběhne vyhlášení nejlepších týmů. Tři nejlepší získají hlavní výhru ve formě finanční odměny ve výši 1500 EUR od Nadace České spořitelny, poukázky od Copy General na tiskové služby a zároveň budou reprezentanty na Social Impact Award Global v gruzinské Tbilisi. Nově bude vyhlášena také Cena patrona programu, díky které vybraný projekt získá mediální podporu od společnosti Fundlift a Roklen24.cz. Stejně jako v předchozích ročnících, i letos bude září ve znamení hlasování veřejnosti o nejoblíbenější projekt, který se také zúčastní setkání Social Impact Award Global.

Zdroj: TZ SiA

O čem váš projekt je?

Prodáváme speciální pivo a zisk z prodeje věnujeme na podporu různých lokálních, společensky prospěšných projektů. Jde o formu sociálního podnikání, tzn. že se snažíme vytvářet společensky prospěšnou aktivitu a její provoz financovat udržitelným způsobem.

Kdo všechno patřil do vašeho týmu?

Martin – levý motor – všechny akce, vše kolem marketingu, reklamy a sociálních sítí (zde pomáhá ještě Míša a Klára). Standa – pravý motor – technické věci, finance, rozvozy. Helča – trup – projekty.

Jakým způsobem jste na takový nápad přišli?
Standa: Tři roky zpátky s tím přijel Martin z Berlína, tam funguje něco podobného a vyprávěl mi o tom. O rok později jsem řekl Martinovi, proč něco podobného nezkusíme v Praze. A před rokem jsme to začali rozjíždět, před půl rokem už byla nalahvována první várka 1000 piv.

Martin: Nikdy jsem nechtěl „jen“ adaptovat existující projekt ze zahraničí, takže mě to samotného nenapadlo. Potom ale přišel Standa, že na ten berlínský projekt pořád myslí a ať ho rozjedeme v Praze, tak jsem si řekl, proč vlastně ne.

Co bylo při přípravě projektu nejtěžší?

Standa: Sehnat dobré pivo, kvalitně nalahvované, aby déle vydrželo. A také vymyslet úderný název a stejně údernou etiketu.

Martin: Když děláš, co tě baví, tak jde všechno samo. Jediné, co bych nazval těžké, je komunikace se státem, protože tam narážíš na lidi, kteří nedělají, co je baví.

Co byste doporučili ostatním, pokud chtějí realizovat svůj nápad?
Standa: Prostě to zkusit, maximálně to nevyjde. A v našem případě se zbytek piva vždycky nějak vypije.

Martin: Pustit se do něj v souladu s tím, jak cítím, že je to správně. Nenechat se příliš ovlivnit anebo dokonce odradit někým „z venku“ (ať se tváří jakkoliv chytře a zkušeně) či svým vnitřním kritikem.

Na čem pracujete teď?

Standa: Na rozvoji značky. Chceme se dostat více do povědomí lidí a současně chceme, aby se Frajer prodával ve více podnicích.

Martin: Taky bychom chtěli zkusit udělat vlastní „startupovou akci“, kde bychom vymýšleli nápady u piva, a prioritou v brzké době je udělat merch.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů.

„My v nadaci věříme ve vysoký potenciál sociálního podnikání a jeho roli při prosazování sociálních změn. Osobně se domnívám, že toto je oblast, kterou nemůžeme zanedbávat, pokud chceme zůstat významným aktérem v oblasti podpory demokracie. Je zřejmé, že nejsme jediní ani první, kdo se rozhodli podpořit projekty z této oblasti, ale pro nás jako nadaci jde o nové pole a vzrušující úsilí. Tento program jsme sestavili společně se sítí Impact Hub a v těsné konzultaci s cílovou skupinou, tak abychom zajistili skutečné uspokojení potřeb týmů, které chceme podpořit nabídkou naší laboratoře EVZ Lab for Civil Society. Doufáme, že prostřednictvím tohoto programu posílíme naše aktivity, zejména ve střední a východní Evropě, a budeme schopni rozšířit naši cílovou skupinu na mladé, digitálně zdatné lidi, kteří mohou využít podpory naší nadace”, říká Andreas Eberhardt, ředitel Nadace EVZ Stiftung.

Přihlášky do programu EVZ Lab for Civil Society jsou otevřené do 31. května 2018 a hlásit se mohou organizace a týmy, jejichž projekty splňují 3 základní podmínky: prospěšnost – přihlášený projekt má pozitivní vliv na rozvoj demokracie a občanské společnosti v ČR, růst – tým má potenciál a chuť růst na regionální nebo celorepublikovou úroveň, inovativnost – projekt má zahrnovat inovativní, ideálně technologické, řešení, které přináší kvalitativní a/nebo kvantitativní zlepšení oproti stávajícímu stavu.

Z přihlášených projektů bude v průběhu června vybráno 10 týmů, které nastoupí do čtyřměsíční akcelerační fáze, kde získají podporu mentora a řady expertů. Součástí programu jsou také tematicky zaměřené workshopy, individuální konzultace, a propojení na klíčové kontakty pro rozvoj projektu. „Věříme, že má smysl podpořit projekty, jejichž cílem je rozvoj občanské angažovanosti a podpora demokracie. Na míru šitá podpora jim pak umožní pracovat efektivněji, s větším dopadem i s ambicí finanční udržitelnosti,” říká Karla Štěpánková, manažerka programu EVZ Lab for Civil Society.

Zdroj: TZ EVZ Stiftung

O čem váš projekt je?
V našem nadačním fondu se snažíme vést české seniory ke kladnému pohledu na sebe i své okolí. Současná situace je totiž taková, že seniorská populace narůstá a část trpí depresemi, osaměním, nedostatkem podnětů nebo motivace k aktivitě. Na druhou stranu v dnešní uspěchané době má jen málo lidí čas věnovat více kvalitního času svým babičkám nebo dědečkům. V našem týmu jsme se rozhodli, že to tak nenecháme a zkusíme to změnit. Snažíme se seniory inspirovat k větší aktivitě a spoluúčasti na utváření světa kolem nás a k větší radosti ze života. Jezdíme do domovů pro seniory, klubů seniorů a dalších sociálních zařízení i volnočasových seskupení a pořádáme tam vzdělávací přednášky, nebo spíše aktivizační setkání, ve kterých seniorům ukazujeme jednoduché návody, jak si mohou pěstovat spokojenost a kladný přístup. Dále také poskytujeme informace a podporu i široké veřejnosti v této tématice a v neposlední řadě natáčíme inspirativní rozhovory se seniory v rámci našeho cyklu videí “Vzkaz mému mladému já”.

Kdo všechno patřil do vašeho týmu?
Tým se postupně rozrůstá a z původních dvou členů je nás nyní zhruba pět a v rámci ještě širšího týmu, který zahrnuje i například různé druhy jednorázové spolupráce, je to okolo deseti lidí. Jsme velice hrdí, že náš tým je mezigenerační, protože samotný proces práce na projektu je pro nás všechny uskutečňováním naší vize o propojení generací a vzájemné inspiraci.

Jakým způsobem jste na takový nápad přišli?
S počáteční myšlenkou zvláštního vzdělávání pro seniory přišel Zdeněk Svoboda, který je sám seniorem. Podnětem byla vlastní nespokojenost se stavem nálad seniorů v pečovatelském zařízení, kde je dlouhodobě umístěna jeho matka. Postupně se k projektu přidávají lidé, kteří mají s danou tématikou spjatý nějaký osobní příběh a tudíž naše motivace je silná.

Co bylo při přípravě projektu nejtěžší?
Vstoupit s přednáškami a dalšími aktivitami před širokou veřejnost, vzbudit zájem o naše aktivity a zajistit základy financování. Jednou z nejtěžších částí je samotná realizace naší vize a nápadů. Tedy jak udělat z myšlenky realistický plán a pak podle něj postupovat k reálným činům. Už samotné plánování a zjišťování podmínek fungování projektu je samo o sobě náročné, ale udělat krok od papírů k akci je opravdu nejtěžší. Bez papíru a vize to ale nejde. Co se dopředu velmi těžce plánuje, je časová náročnost jednotlivých činností.
A další velm iobtížné téma je zajištění dostatečných finančních zdrojů na chod a další rozšiřování a pokračování naší činnosti.

Co byste doporučili ostatním, pokud chtějí realizovat svůj nápad?
Mít nadšení a velmi silnou motivaci pro svůj projekt. Dále také jít do toho s lidmi, kterým důvěřujete a nebude se vám stávat, že strávíte čas kontrolováním věcí po ostatních. Určitě to chce také zvážit kolik času můžete reálně projektu věnovat a jaké jsou vaše silné stránky, kterými můžete přispět svou troškou do mlýna.
Pokud si rozdělíte práci podle svých silných stránek a nebudete praktikovat model, „každý dělá všechno“, mnoho věcí bude hotových rychleji a celý projekt se stane efektivnějším. Doporučujeme také zmapování oblasti, na kterou se projekt soustředí. Rozhodně se ptejte lidí, kteří jsou vašimi potenciálními zákazníky nebo příjemci služby, na jejich reálné potřeby a nevytvářejte si pouze nepodložené domněnky, i přestože jste o nich skálopevně přesvědčeni.

Na čem pracujete teď?
Nyní se nejvíce soustředíme na zajištění finanční udržitelnosti našich aktivit, což není zrovna jednoduchá záležitost. Také pracujeme na dalším rozšiřování a zefektivňování stávajících aktivit nadačního fondu.
Nově připravujeme vzdělávací cyklus pro neformální pečující , kteří se starají o své babičky a dědečky doma.
Další oblast, na které teď intenzivně pracujeme, je šíření povědomí o naší existenci a aktivitě mezi širokou veřejnost. Pokud by tedy měl někdo zájem nebo nápad, budeme rádi, když nás kontaktuje.

Děkujeme za odpovědi a přejeme, ať se dále daří šířit energii a optimismus.

Foto: SIA

O čem váš projekt je?
Tvoříme interní databázi expertních dobrovolníků (PR specialistů, grafiků, web designerů, lyžařů, právníků atd.), které propojujeme s neziskovými organizacemi a projekty, které mají právě dané odborníky problém sehnat.

Kdo všechno patřil do vašeho týmu?
HERO CLAN tvoříme my, Kateřina a Veronika – zakladatelky projektu pasované do role „hero hunters“. Zároveň je ale HERO CLAN i všech jeho zapsaných cca 220 hrdinů/dobrovolníků.

Jakým způsobem jste na takový nápad přišli?
Odjakživa jsme pomáhaly nejrůznějším neziskovým projektům, které se nám namanuly. Vždy jsme se na chybějící pozice snažily sehnat dané odborníky z řad svých kamarádů a kolegů. Jen jsme celou akci rozšířily a pojmenovaly.

Co bylo při přípravě projektu nejtěžší?
Vydžet v tempu, jaké jsme si nastavily. Udržet si elán a odhodlání. Nepodlehnout nejistotě a stále věřit v náš projekt. Udržet se nad vodou i finančně, protože rozjíždění neziskové organizace moc na placení nájmů není. Nastavit si správné postupy, procesy, styl komunikace i vnitřní komunikaci v týmu, aby to pro nás stále bylo radostí.

Co byste doporučili ostatním, pokud chtějí realizovat svůj nápad?
Vydržet, mít víru v sebe, být zapálení, nevzdávat se. Těžko říct, každý se potýká s jinými nástrahami. Na někoho mohou čekat velké vstupní investice, na někoho právní otázky spojené se vznikem projektu, někdo se může začít „plácat“ v rychle narostlém týmu. Tady rady nad zlato. Elán, radost, rodina, přátelé, ale i umění uznat chybu, kousek se vrátit, bořit a budovat.

Na čem pracujete teď?
Stále na HERO CLAN. Jen se snažíme více zaměřit i na větší komplexní projekty, kde už figurujeme na pozici výkonné produkce a které jsou pro nás alespoň částečně výdělečné. Tyto projekty jsme zatím upozaďovaly, protože jsme naplno rozjížděly „lovení hrdinů“.

O čem váš projekt je?
Library of Things je místo v Praze (zatím jen v Praze), odkud půjčujeme lidem věci, které potřebují například jednou ročně. Tyto věci jsou z různých oblastí: cestování, volný čas, nářadí, hudební nástroje a další. Půjčením těchto věcí lidem vytrháváme trn z paty nebo jim zprostředkováváme zážitky. Příkladem může být vrtačka v momentě, kdy potřebuji uchytit polici na zdi, nebo například slack-line či jednokolka pro netradiční odpoledne, kufr do letadla při prvním letu nebo deskové hry na hezký večer s přáteli.
Mimo půjčování předmětů se zaměřujeme na komunitní projekty, které v našem prostoru LOT probíhají. Může se jednat o přednášky, výstavy, workshop a jiné akce – vlastně cokoliv, co zapadá do kategorie komunitních projektů, do it yourself a inspirativních akcí. Takto jsme již vyráběli např. barefoot sandály nebo jsme malovali dávnou tureckou metodou mramorování.
Naší vizí je společnost, ve které je sdílení věcí i zkušeností součást každodenního života, lidé zbytečně nehromadí věci, když je nevyužívají často, jsou aktivní a rádi objevují to, co neznají.

Kdo všechno patřil do vašeho týmu?
Je nás 6, i když s jedním obměněným členem. Na začátku jsme se všichni znali alespoň s někým. Všechny nás spojuje chtíč tvořit, propojovat lidi se stejnými zájmy a ekologické smýšlení. Všichni jsme také nadšenci do projektů, které nám dávají smysl. To se pak projevuje i v našich placených pracích. Library totiž tvoříme “po večerech” a z čistého nadšení.
Je na místě také vyzdvihnout velkou řadu lidí, kteří pro nás něco udělali, převezli nám věci a nábytek, propagovali nás, darovali nám nějaký předmět, pomohli nám s programem, odborně a dalšími způsoby. Za tuto nezištnou pomoc jsme opravdu vděční.
V současné době k sobě hledáme dalšího člověka, který by nám pomohl (nejen) s propagací.

Jakým způsobem jste na takový nápad přišli?
Nápad přišel ze zahraničí. V lednu tohoto roku jsem viděl video jedné již fungující knihovny v Británii. Takových projektů je po světě už poměrně dost, ale samozřejmě ne dostatek. Některé jsou knihovny věcí jako my, jiné se specializují na nářadí.
Projekt by se nezrodil, kdyby video nepřilákalo mé kamarády, kteří následně z většiny formovali náš tým. Byla to taková prima náhoda, že se dostalo právě k nim. Když jsme se poprvé sešli, všichni jsme byli na stejné vlně a po hlavě jsme se pustili do tvorby naší knihovny. Tedy, nic víc než jedno video, Facebook a několik zpráv v tom nebylo.

Co bylo při přípravě projektu nejtěžší?
Nejtěžší bylo skloubit všechny aktivity, které jsou potřeba při zahájení a provozování projektu/organizace. Naučit se všechno to, co jsme nikdy nedělali třeba sehnat peníze, vymyslet univerzální smlouvu, založit organizaci, postavit web, zařídit mediální kampaň, najít prostor, sestavit vlastnoručně 17 polic, udržet si dlouhodobě motivaci. Těch oblastí je hodně a všechny jsou důležité. Mohli bychom mít skvělý projekt, ale bez webu by moc nefungoval. Bez organizace a smluv bychom čelili zbytečnému riziku a neprovozovali bychom naši Library legálně. Bez propagace bychom zase nezacílili naše zákazníky.
Proto, že je ta agenda tak různorodá a často náročná, je super, když na projekt nejste sami. Já jsem hrozně rád za celý náš tým, protože každý přidal do projektu svůj podíl a díky tomu jsme hodně soběstační a posouváme se.
Po odborné stránce a ohledně motivace nám pomohlo nadšení lidí okolo nás a také vstup do akceleračního programu Social Impact Award od Impact HUBu či program SmartUp Nadace O2.

Co byste doporučili ostatním, pokud chtějí realizovat svůj nápad?
My jsme se na začátku se zmíněnou britskou a dalšími knihovnami spojili, abychom zjistili, co bylo nejtěžší, čemu se při budování tohoto typu projektu vyhnout apod.
Všechny knihovny nám odpověděly, se zástupcem lublaňské knihovny jsme se dokonce osobně sešli. Tato osobní schůzka i emailová komunikace nám výrazně pomohly. Člověk bez zkušeností se může hnát za něčím nesmyslným. Výhodou konzultací se zkušenějšími lidmi může být ušetřená energie a možná i měsíce času. Ne vždy se dané rady využijí, ale určitě je k nezaplacení znát všechny názory a pohledy, zejména od zkušenějších lidí.
Obecně bych poradil „otevřít vrátka“ ostatním. Chápu, že nějaký start-up to může mít složitější kvůli kopírování nápadu, ale i tak jsem pro učit se z dřívějších chyb ostatních, než ze svých. Nemusí jít vždy o chyby, tímto způsobem člověk získá také dobrou a rychlou zpětnou vazbu. Mne například konzultace se členy rodiny přinesla, že musím uzpůsobovat prezentaci našeho projektu dle posluchače a neříkat „Library of Things“, když mluvím se svojí babičkou.
Další výhodou může být získání někoho důležitého pro váš projekt. I to se nám a určitě spoustě dalších projektů stalo.

Na čem pracujete teď?
Kromě standardního provozu v současné době pracujeme na tom, aby byly nastavené některé automatické a zrychlující procesy. Chceme, aby člověk u nás strávil, kolik času chce příjemným povídáním, ne čekáním na administraci výpůjčky. V tomto ohledu jsme se už naštěstí výrazně posunuli. Dále pracujeme na vylepšení interiéru, aby se nám do našeho prostoru vešlo co nejvíce věcí. Také stavíme dlouhodobý výhled našich akcí, aby se lidé na ně mohli těšit a měli možnost si na ně vyhradit čas adekvátně dopředu. Až tyto fáze dokončíme, začneme zvažovat, jestli už jsme připravení na to, abychom začali rozšiřovat naši knihovnu i do dalších měst v ČR.

Děkujeme za odpovědi a přejeme ať najdou vaše předměty stále více uživatelů.

Foto: Archiv LOT

Jak byste popsali projekt Nejčr?
Nejčr zjednodušuje lidem ohleduplné nakupování a firmám odpovědné podnikání. Dneska, když se rozhodne člověk nebo firma, že chce fungovat ohleduplně k sobě, ostatním i přírodě, tak zjistí, že na téhle cestě se mu bude válet pod nohama spousta klacků. My bychom tohle chtěli změnit. Tato cesta životem či podnikáním by měla být pro každého jednoduchá a zábavná.

Jakým způsobem svou vizi realizujete?
První krok, který pod touto značkou podnikáme, je vytvoření ohleduplného nákupního rádce na webové stránce www.nejcr.cz, kde pro lidi postupně budou přibývat všechny produkty a služby, které by ke svému ohleduplnému životu mohli potřebovat, a to od odpovědných lokálních firem. Sem pak bude moci kdokoli přijít a najít zde to, co potřebuje, s vědomím, že nakupuje věci a služby, které ničím nenarušují jeho hodnoty. Tím každému ušetříme spoustu času s hledáním a výběrem takových produktů a služeb. Zároveň odpovědným firmám ušetříme námahu a prostředky, které vynakládají na hledání nových zákazníků. Nejčr si tak můžete představit jako online veletrh, který je dostupný každému z pohodlí domova 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, kde nabízejí své ohleduplné produkty jen odpovědné firmy.

Kdo všechno patřil do vašeho týmu?
Celé to začalo asi před rokem a půl, a již od prvopočátku byli hlavními aktéry současní tři členové – Barča Telecká, Honza Mudroch a Libor Pelikán. Sami bychom to ale od myšlenky až k tomu, že máme nyní možnost to realizovat nedotáhli. Už během prvních debat Libor úzce spolupracoval s Tomášem Mašínem z konopné manufaktury Delibutus, pro kterou tehdy pracoval v roli externího markeťáka. Od Tomáše pramení i náš současný název Nejčr. V průběhu se k nám připojila šikovná bioložka Denisa Hladovcová a společně jsme na Nejčr pak pracovali asi půl roku. Časem jsme se ale dohodli, že nám všem bude vyhovovat spíše externí spolupráce a v budoucnu propojení s některým z Denisy vlastních projektů. A rozhodně bych rád také zmínil Jakuba Lajnera a Davida Půhoného z firmy IKIGUYS, kteří s námi skoro od začátku pracovali na grafice a návrzích našeho prvního loga a materiálů, díky kterým jsme se dostali do Social Impact Award od Impact Hubu.

Jakým způsobem jste na takový nápad přišli?
Přišlo to tak znenadání, z naší vlastní potřeby. Libor pracoval pro Delibutus a bojoval s tím, jak oslovit potenciální zákazníky a neutratit u toho celý rozpočet firmy. Zároveň začal nakoukávat pod pokličku ohleduplného života, ale když chtěl najít na internetu něco, co by si koupil a splňovalo to jeho požadavky, tak nad tím strávil několik hodin. Nakonec se šel stejně zeptat vedle do pokoje spolubydlící Barči a ta mu hned poradila kde a co koupit, nebo se podívala do svých chytrých záložek, a řekla mu to za chvilku. Vedle toho Barča s Honzou začali zaznamenávat více a více dotazů typu: jak co dělat, kde, co koupit, jak třídit apod. Až nám došlo, že spoustě lidem chybí právě taková stránka, která by je bez zbytečného zdržování jednoduše navedla k tomu, co potřebují. A proto jsme se rozhodli, že si ji uděláme sami a při té příležitosti ji nabídneme i všem ostatním, aby ji mohli používat. Zároveň jsme v tom také viděli potenciál pro firmy jako Delibutus, protože když dokážeme všechny tyhle lidi přivést na jedno místo, tak oni už je nebudou muset hledat.

Co bylo při přípravě projektu nejtěžší?
Byly to určitě 2 věci.
Jednak korigovat naše megalomanské myšlenky. Zprvu jsme chtěli do Nejčr narvat všechno. Chtěli jsme tam mít kalendář akcí, restaurace, prodejny, chtěli jsme firmy vybírat na základě předem stanovených kritérií, dělat semináře, napsat knížku atd. Všechno nám přišlo, že je potřeba (a pořád si to myslíme), ale nějak jsme zapomněli počítat s tím, že to také musí někdo udělat a zaplatit. Takže jsme vlastně téměř celý první rok, díky konzultacím s různými lidmi, projekt osekávali a osekávali, a hledali nějaký byznys model, který bychom byli schopni ukočírovat ve třech lidech a nějak zrealizovat.

A ta druhá překážka…
Tou druhou věcí bylo právě naše neustále plánování. Nedokázali jsme se dostat z bodu myšlenky do bodu, kdy něco opravdu děláme. Neříkám, že by se měl někdo vykašlat na průzkum trhu a vytvoření pořádného byznys plánu, ale určitě by v této fázi neměl nikdo (tak jako my) utopit rok a půl života a nějakých 60 tisíc korun, aniž by se někdy dostal k tomu, že vytvoří alespoň Minimum Value Product a ten otestuje na vzorku zákazníků. V tomhle nám hodně pomohla soutěž Social Impact Award, díky které jsme se dostali z fáze “točení se v kruzích” k tomu, že jsme na tom konečně začali pracovat.

Co byste doporučili ostatním, pokud chtějí realizovat svůj nápad?
Aby s tím zbytečně neotáleli, jinak se v tom utopí, a aby o tom nápadu zbytečně nepochybovali. Je škoda shodit něco ze stolu kvůli vlastním pochybnostem, aniž by si vyzkoušeli, jestli o to je, nebo není zájem. Proto bychom každému doporučili co nejdříve vytvořit prvotní nabídku svého produktu nebo služby a otestovat zájem na lidech, kteří by to měli v budoucnu kupovat. Nemusíte to mít hotové. Stačí pokud chcete prodávat koloběžky, tak když vytvoříte leták s nabídkou vaší koloběžky, s cenou, za kterou byste ji chtěli prodávat a s USP (unikátní prodejní argument). Tohle ukážete 20 potenciálním zákazníkům a zjistíte, jestli by to někdo koupil nebo ne. Pokud ano, jděte do toho. Pokud ne, tak to zkuste jinak a opakujte tento postup.
Bavte se o svém nápadu s co nejvíce lidmi. My jsme si to ze začátku tutlali sami pro sebe a když jsme pak po půl roce za někým přišli, že máme tenhle nápad, tak nám to jeho zpětná vazba otočila o 180°. Tak jsme se o tom pak začali bavit s více a více lidmi a díky jejich zpětné vazbě se začal Nejčr čím dál více formovat do reálného projektu. Zjišťovali jsme různé potenciální problémy a mohli jsme předem vymyslet způsoby, jak se jim vyhnout.

Je vidět, že jste při tvorbě projektu načerpali řadu užitečných zkušeností. Na čem pracujete teď?
Teď děláme s Butterflies & Hurricanes na finálním webu – ten bychom rádi spustili do konce roku již s naplněnými prvními produkty a prvními radami. Tvorba webu sama o sobě je docela pain, ale zase vždycky, když vidíme návrh další stránky, tak se na to víc a víc těšíme. Mezi tím pořád vyhledáváme nové a nové produkty a oslovujeme firmy, aby časem lidé našli na Nejčr opravdu všechno.

Děkujeme za odpovědi a přejeme, ať se hotový web podaří úspěšně spustit.

Soutěž Startery organizuje SAP ve spolupráci s agenturou Social Impact pro začínající podnikatele a firmy z regionu střední a východní Evropy působící v sociální oblasti. 25 soutěžících bylo pozváno na čtyřdenní tréninkový program do Budapešti, kde své nápady konzultovali s obchodním a marketingovým oddělením SAP. Nejlepších 10 finalistů odprezentovalo své soutěžní projekty před mezinárodní porotou, která vybrala vítěze. Mezi těmi jsou Češka Eva Dudová s projektem Přestupní stanice, Suela Kocibellinj z Albánie s projektem HOPLA a Anja Carapic ze Srbska s projektem UrbiGo.

Přestupní stanice je prostor spojující obchod s darovaným oblečením, který na přechodnou dobu zaměstnává lidi bez domova, a komunitní prostor, který si klade za cíl vzbudit v širší veřejnosti zájem o sociální problematiku a ekologická témata spojená s udržitelností. Přestupní stanice má být obchodem převážně s použitým, ale výběrovým oblečením, kde prodavačem bude osoba bez domova. Ta tak získá pracovní zkušenost a možnost připravit se na vstup na pracovní trh. „Cílem Přestupní stanice je především bořit hranice a stavět mosty mezi nejrůznějšími světy. Nejen, že chceme pomoci lidem bez domova a dočasně je zaměstnat, ale vytváříme také komunitní místo pro jejich setkávání s těmi, kteří chtějí pomoci darováním či nákupem oblečení, nebo je prostě téma jen zajímá. Vítězství v soutěži Startery si vážím a těším se, že jak mně, tak celému týmu umožní pracovat dál na našem snu, aby byla Přestupní stanice ještě lepší a abychom mohli projekt posunout dál i po podnikatelské stránce a nabídnout tak více pracovních míst lidem bez domova,“ okomentovala Eva Dudová, autorka nápadu Přestupní stanice a vítězka soutěže Startery CEE.

Spolu s dalšími dvěma vítězkami ze Srbska a z Albánie získává Eva Dudová dvoutýdenní výlet do berlínského inovačního centra Social Impact Lab, kde bude mít možnost potkat potenciální investory a dále rozvíjet svůj nápad i jeho obchodní plán.

Zdroj: TZ SAP

„Rozhodli jsem se vyzkoušet v Česku ojedinělý koncept akcelerace v oblasti sociálních inovací. Z našich zkušeností z podpory sociálních inovací, především společensky prospěšných podniků, víme, že existuje řada úžasných lokálních projektů se skvělými dopady na řešení společenských problémů. Avšak tyto projekty naráží na zásadní bariéry při rozvoji své malé lokální organizace s několika lidmi v týmu na střední velikost s obraty v řádech miliónů a desítky zaměstnanců,” říká Petr Vítek, ideový leader programu.

Účastníci jsou do programu vybíráni na základě 6 kritérií, kterými jsou sociální prospěšnost, inovativnost, možnost škálování nebo systémové změny, měřitelnost dopadu, kapacita týmu a zralost projektu. S týmy se pracuje již v předakcelerační fázi, kde se detailně prochází všechna kritéria a identifikují případné rezervy a bariéry vstupu, které je potřeba odstranit ještě před vstupem do akcelerace. Cílem této fáze je mimo jiné, také přesné vymezení, čeho chtějí týmy v rámci akcelerace dosáhnout a zda jim v tom akcelerátor dokáže pomoci.

Přihlášky do programu Edison jsou otevřeny od září 2017, jednotlivé projekty jsou přijímány průběžně, nejpozději by se měly do akcelerace zapojit na jaře 2018.

Do akcelerátoru bude přijato 10 týmů, na vybrané projekty čeká minimálně 12ti měsíční cesta rozvoje, šitá na míru jejich potřebám. Během celé doby bude týmu k dispozici projektový koordinátor, který bude organizaci pomáhat s dosažením stanovených cílů růstu. Mentor, který je povede po ideové a byznysové stránce. Pro specifické potřeby pak týmy mohou využít odborných konzultací expertů. Každá organizace, který do programu vstoupí, tak získá průměrně 1 800 hodin podpory na svůj rozvoj.

Akcelerační program Edison je finančně podpořen z Operačního programu Zaměstnanost Evropského sociálního fondu a je realizován společností RegioHub (síť Impact Hub).

Zdroj: TZ RegioHub