Keramika srdcem přináší keramickou tvorbu každému

Znalost a um keramiky už není mezi námi běžná, proto za zmínku stojí projekt Václava Kuglera, který opustil, jak sám říká, zlatou klícku, a oddal se své vášni.

O čem váš projekt je?
Dělám v Praze keramický inkubátor Keramika srdcem. Snažím se každému doporučit to, co potřebuje pro svůj další rozvoj v řemesle. Dělám různé kurzy, sdílené výpaly, ukazuji různé techniky a technologie. Také vyrábím nádobí. Není možné jen povídat a ukazovat, vpřed se lze posunout jen prací – praxí. Snažím se o maximální otevřenost a sdílnost. Nic si nenechávám pro sebe a chci pomoci zachovat řemeslo a pozvedávat jeho úroveň, zvyšovat diverzitu. Také jsem spoluzaložil spolek Keramikum, který má stejné cíle.

. Snažím se každému doporučit to, co potřebuje pro svůj další rozvoj v řemesle. Dělám různé kurzy, sdílené výpaly, ukazuji různé techniky a technologie. Také vyrábím nádobí. Není možné jen povídat a ukazovat, vpřed se lze posunout jen prací – praxí. Snažím se o maximální otevřenost a sdílnost. Nic si nenechávám pro sebe a chci pomoci zachovat řemeslo a pozvedávat jeho úroveň, zvyšovat diverzitu. Také jsem spoluzaložil spolek Keramikum, který má stejné cíle.

Kdo všechno patří do vašeho týmu?
Aktuálně pracuji sám, kolegyně je na mateřské a nikoho jiného, s kým by se mi dobře pracovalo, jsem nenašel. Je těžké se v řemesle s někým beze zbytku sladit. A v autorské výrobě by to znamenalo opravdu být skoro jako jeden.

Jakým způsobem jste na takový nápad přišel?
Přišel jsem na to díky svému učiteli, od kterého se učím. Znal velmi dobře situaci a věděl, že mezi začátečníky, nadšenci a znalými profíky je velká mezera a potenciál těmto lidem pomoci na cestě. No a dlouho jsem věděl, že to chci dělat. Práce manažera mě vyčerpala, nechtěl už jsem řídit lidi. Věděl jsem, že nemám ruce levé a že mi fyzická práce chybí a že mě baví. Po mezistupni, kdy jsem psal a řídil na zakázku projekty a dělal poradenství neziskovkám, jsem se odvážil založit si otevřenou dílnu.

Co bylo při přípravě projektu nejtěžší?
Nejtěžší bylo najít odvahu, opustit jistá místa, pravidelné výplaty a podobně. Tzv. zlatou klec. Pak paradoxně najít místo pro dílnu v centru města. Ty už v centru téměř nenajdete. A důležitá byla i výše nájmu, aby nepřesahovala můj horizont možností. Také sehnat vybavení nebylo úplně jednoduché. Potřebujete toho celkem dost. Ale měl jsem štěstí na věci z druhé ruky. Těžké bylo a je nastavit celý chod, je to nový provoz, vše si teprve sedá.

Co byste doporučil ostatním, pokud chtějí realizovat svůj nápad?
Nebát se, přemýšlet o tom, plánovat, počítat. Inspirovat se, vyrazit se někam podívat, vyptávat se. Za pochodu vše vyhodnocovat a řídit směr. Vydržet.

Na čem pracujete teď?
Pořád dolaďuji spoustu věcí v provozu, kurzech, dodělávám prostory. Přišly velké zakázky, to mě hodně učí. I když to není součást dílny, hodně pracuji na spolku Keramikum. Je to investice do budoucnosti nás všech keramiků. Pořád vyvíjím nové druhy hlíny a glazur, experimentuji také se stavbou pecí. Jednou bych se to rád naučil.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů.

Foto: Václav Kugler